Jan Bouzek

  • Русский
  • Deutsch
  • English
  • Slovenčina
Jan Bouzek

Anthroposofické rozhledy 6/2001

Recenze: Emil Páleš, Angelológia dejín. Paralelné a periodické javy v dejinách.
Základy duchovnej vedy, sv. I, Vydavateľstvo Sophia, Bratislava 2001, 645 str. s četnými barevnými ilustracemi.

Kniha známého vydavatele časopisu Sophia je bohatě vypravená ilustracemi, bibliografií, má také anglické résumé. Představuje výtěžek autorova úsilí, se kterým se mohli částečně seznámit již posluchači jeho přednášek a čtenáři Sophie, ale zde jde o celkovou syntézu, na níž autor pracoval mnoho let, a se kterou se obrací nikoli jen na anthroposofické čtenáře a příznivce, ale také na širší odbornou i neodbornou veřejnost. Autor se pokouší proniknout i k těm, kdo o anthroposofii nic nevědí, ale zpracovává své téma na základě úsilí o proniknutí do oboru, který nazývá kosmologickým dějepisem. Tento první svazek je věnován působení archandělů v lidských dějinách, střídání dob jejich vlády, rytmu určitých jevů v historii, jak se jejich působení a střídání v dějinách lidstva projevuje, jak těmto dějinám udává základní rytmus. Setkává se na půl cestě i s filozofií dějin našeho věku, s Jaspersem a Toynbeem, jejich přehledem rytmů světových dějin, a také vychází z tradice rytmů, především z cyklu dvanácti oběhů slunce Saturnem (354 let) a z tzv. platónského roku (2160 let). V prvním rytmu se střídá vláda archandělů, ve druhém rytmu znamení Zvířetníku, vymezující základní věky lidských dějin. Kniha může být příručkou o kosmické rytmologii, jak je známa z mnoha světových tradic, i mimo Rudolfa Steinera, ze kterého ovšem autor především vychází.

Jádro knihy je ovšem věnováno lidským dějinám, střídání vlády sedmi archandělů v rytmologii dějin. Autor je schopen podat velmi mnoho dokladů k těmto rytmům. Rytmické členění dějinného času odpovídá křesťanským jménům archandělů, planetám sluneční soustavy i jejich antickým jménům. Archandělé časů, vládci planet, jsou vždy inspirátory těch etap vývoje lidstva, kterým vládnou. Střídání jejich vlád se projektuje do lidských dějin. Gabriel, archanděl Měsíce, je spojen s hierarchií andělů, Samael, archanděl Marsu, s duchy pohybu, silami (Dynameis), Rafael, archanděl Merkuru s duchy národů (Archangeloi), Zachariel, pán Jupiteru s Panstvy (Kyriotetés), Anael, pán Venuše, s Duchy času (Archai), saturnský Orifiel s Trůny a sluneční Michael s Mocnostmi (Exusiai). Autor přesvědčivě dokládá rytmické působení těchto sil, a jeho skvěle vypravená kniha je užitečná pro všechny, kdo se v tomto rytmu času a v působení oněch archandělů – duchů času v jednotlivých etapách dějin, chtějí podrobněji orientovat. Snad jediná výhrada by se mohla týkat toho, že autor chce všechny rytmy zařadit do svého schématu, a nehovoří příliš o onom aspektu reality, který dovoluje určitou volnost, skrze niž působí i další síly za oněmi autorem studovanými.

Matematizované chápání rytmu dějin je jistě oprávněné, ale stejně oprávněné je vidět i jeho druhý aspekt, onen herakleitovský oheň, který stále ještě působí tam, kde je to zapotřebí, skrze přibližně přesně, ale vždy jen cum grano salis matematicky organizovaný kosmos. Proti modernímu matematizování reality ve fyzice i dalších oborech stojí oprávněně Bergsonovo duré. Proti jednostrannému výkladu světa Pythagorou jako systému jen matematicky formovaného vesmíru harmonii a rytmu sfér vystoupil už Hérakleitos se svým pojmem věčně se zažíhajícího ohně, který tuto strukturu nerespektuje.

Rudolf Steiner zdůrazňoval, že matematismus je jenom jedním aspektem přístupu k poznáváni skutečnosti, její interpretace, vedle jedenácti ostatních úhlů pohledu. Kniha je výborným přehledem tohoto přístupu k realitě, i když nutně často nepřihlíží k dalším možným stanoviskům, k dalším úhlům pohledu na skutečnost.

Autor se ve své knize velmi snažil najít způsob dialogu se současným „obvyklým“ historickým bádáním dnešní civilizace, ale v tomto smyslu je také ještě přece jen od tohoto cíle daleko. Jeho kniha je výborná pro ty, kdo přijali podněty anthroposofie a snad i některých dalších příbuzných pohledů na svět, ale málo pochopitelná těm, na než by se také chtěl obracet. Najít způsob dialogu, aby nám bylo rozuměno i mimo ty, kteří žijí svým vědomím uvnitř anthroposofie, je pro nás pro všechny velmi obtížné, ale bez schopnosti dialogu s těmi proudy kultury, jež jsou anthroposofii vzdálenější, nebudeme schopni splnit svůj hlavní úkol: oplodnit kulturní vědomí dnešního lidstva.

Jan Bouzek

Zobraziť v aktualitách: 
Nie